Rybízové keře, obsypané malými bobulkami, jsou milovány především dětmi. Které se nemohou dočkat jejich zralosti. Protože je to jedno z mála ovoce, které si mohou obírat přímo ze země do pusy. Anebo, pokud se keř rozroste do výšky, stačí přistavit malou židličku. A je úplně jedno, jestli to je rybíz bílý, červený či černý. Protože všechny mají svoji nezaměnitelnou chuť, určitě si každý vybere tu svou nejoblíbenější. Toto letní bobulovité ovoce se v 15. století rozšířilo i do střední Evropy. Nejspíše z Persie. Anebo Arábie. Podle původního názvu rubrum. Které označovalo druh reveně.
Druh rybízu, který si vysadíte do své zahrádky, potřebuje umístit na slunné stanoviště. Každý má nejen svoje typické aroma, ale i chuťově jsou rozdílné. A tak je pro začátek nejlepší vyzkoušet všechny tři keříky. Bílý rybíz má sice oproti svým barevnějším parťákům méně vitamínu C, ale i tak ho je pořád dostatek. Stejně jako vlákniny, minerálů a antioxidantů. Svou nasládlou chutí, s nízkou dávkou kyselosti, je ideálním plnidlem buchet a koláčů. V případě, že ho děti nesezobou přímo z keříku. Svou barvou, která připomíná hroznové víno, je předurčen k výrobě domácího rybízového moku. Stejně chutné je z něho vyrobené želé.
O červeném rybízu se říká, že čtyřicet jeho bobulí pokryje denní potřebu vitamínu C. Navíc obsahuje vitamíny A a B, hořčík, vápník a mangan. Tím, že je kyselejší, obsahuje velké množství pektinu. Což ocení kuchařky při výrobě džemů, moštů, kompotů, protlaků či rosolů. Ideální je jeho spojení se sladším ovocem – třešněmi a jahodami. Co se týká zdraví, má největší benefity ovšem rybíz černý. Kromě cenných vitamínů obsahuje i flavonoidy, éterické silice a silný antioxidant resveratrol. A proto je nejlepší ho konzumovat čerstvý. I když jeho výrazná chuť lze využít odšťavením k výrobě likéru a džusů. Oblíbená pochoutka z černého rybízu je i nevařená marmeláda. V případě velké úrody je možné všechny druhy rybízu zamrazit. A pochutnat se na nich i v zimních měsících.
