Textilie se dnes vyrábějí obvykle v továrnách, na strojích, rychle a ve velkém. A taková výroba je docela levná. Takže si může takové textilie dovolit kdekdo. A nemusíme se k nim chovat ani nijak šetrně, protože nejsou vzácné. Když se opotřebují nebo třeba i jenom okoukají, můžeme se jich bez velké lítosti zbavit a pořídit si nové. V minulosti to tak ale nechodilo. Tehdy byly tapiserie, koberce a další textilie daleko jedinečnější a vzácnější. Ty si jen tak někdo nemohl dovolit, a protože byly jedinečné, byly a dodnes jsou ceněné. Ty se nestaly a snad ani nestannou starou veteší, která se po oněch dlouhých letech vyhodí a nahradí novými výrobky. Historické kusy jsou cenné, ty by se měly naopak uchovat pro nás i budoucí generace.
To, jak se zub času na podobných starých textilních výrobcích podepsal, je sice někdy nevratné, ale přesto bychom měli uchovávat a zachraňovat aspoň to, co se zachránit dá. A protože to není rozhodně žádná hračka, protože restaurování takových historických předmětů žádá umění, znalosti, trpělivost a čas, o penězích už ani nemluvě, není divu, že se to nenechává jen tak na někom. Restaurování takových textilií třeba i nesmírné hodnoty mohou dělat skutečně jen ti nejlepší z nejlepších, aby se nenapáchalo ještě víc škody než užitku.
Vezměte si třeba takovou tapiserii nazvanou Žena nesoucí ovoce. Ta pochází z druhé poloviny sedmnáctého století, a kdyby se jí nevěnovaly zkušené restaurátorky, těžko říci, jaký by byl její osud. Zda by se dodnes vůbec dochovala. Ale díky tomu, že se věnovaly tapiserii Žena nesoucí ovoce Atelierytapiserii, se podařilo zachránit aspoň to, co se zachránit dalo. Zdejší profesionálky si daly skutečně záležet a díky tomu ji můžeme vidět dodnes na Státním zámku v Náchodě. A není to rozhodně ani zdaleka jediná tapiserie, koberec nebo jiná textilie, kterou v dílně Ateliéry Tapisérií s.r.o. restaurovali nebo sami utkali.
